Celkový přehled, resp. klasifikace softwarových produktů. Možnosti hodnocení software a možnosti a problémy řešení jejich vzájemné integrace.

Předpoklady: Jste analytikem útvaru informatiky průmyslového podniku a připravujete komplexní inovaci informačního systému firmy. Řešíte koncepci softwarového vybavení informačního systému.

Zadání:

• Jaké typy softwarových prostředků budete brát v úvahu, jak je rozčleníte pro další posuzování?
• Jaké hlavní společné a na druhé straně specifické parametry pro hodnocení a výběr software budete uvažovat?
• Jaké hlavní problémy při řešení softwarové koncepce firmy očekáváte ?

SW lze klasifikovat podle mnoha kategorií:

• ZSW – obecně vzato ZSW nemá vlastní vložené znalosti, je to pouze nástroj. Obecně sem patří OS, různé utility, databáze, middleware, AS, ale i část OIS – kancelářský software – textové editory, tabulkové kalkulátory, atd. (podle některých, podle jiných je OIS součástí aplikačního), databázový SW
• ASW – software, který pokrývá určitou aplikační oblast (ERP, CRM, SCM, atd.) Multimedia – výukový software, hry, atd. Podle tvorby – TASW a IASW – podle toho, zda je typový – „sériově vyráběný“ nebo individálně vyráběný na míru – individuální výroba má význam prakticky jen u aplikačního SW a to ještě pouze někdy

Podle jednotlivých aplikačních oblastí:

• Operační systémy – Windows, Unix/Linux + milion dalších se speciálním využitím (Solaris, BeOS, VMS, Novell, MSDOS, atd.) – řeší základní obsluhu HW a zprostředkovávají nad ním jakési jednotné standardizované prostředí pro skupinu programů, které jsou na to vytvořeny
• Utility – řeší drobnější jednotlivé účely obvykle „servisní povahy“ – příbuzné s OS, často se do něj propadají – Windows Commander, Norton Utilities, dříve by se sem dal zařadit asi i prohlížeč, ale dnes je to jednoznačně součást systému. Mezi utility svého druhu lze zařadit např. i grafický software pro přípravu grafiky, sazbu, atd.
• OIS – kacelářské systémy počínaje „Wordem a Excelem“ přes sofistikovanější systémy řešící elektronickou poštu, kalendáře, plánování, sdílení adresářů, kontaktů a optimálně pro celý tým najednou – pak se to jmenuje groupware. Dále jsou to systémy pro ukládání a oběh dokumentů. První jsou inteligentním centralizovaným archivem podnikových dokumentů, u kterých dokáží evidovat změny, kdo je udělal, kdo k nim kdy přistoupil, zajistit, aby k nim mohli jen oprávnění uživatelé, umožňuje v nich vyhledávat, atd. (PC DOCS) Workflow – zajišťuje standardizovaný oběh dokumentů podle předem nadefinovaných firemních procesů, sleduje změny, atd. (FileNet)
• ASW – jednotlivé programové balíky – ERP – plánování a správa zdrojů podniku, jako jsou sklady, fakturace, evidence výroby, prodej, objednávky, atd. Vyskytují se ve verzích od zcela malých monolitických (Money) až po obrovské nákladné modulární aplikace (SAP), které se prodávají společně se službami a customizují se silně podle potřeb zákazníka. CRM – softwary pro řízení vztahů se zákazníky – kontakty, sledování příležitostí, atd. SCM – softwary pro integraci dodavatelsko odběratelského řetězce, plánování výroby a dodávek, sledování kapacit výroby a dopravy, atd., EDI – mezipodniková komunikace, nyní ustupuje webových službám, BI – business intelligence, EIS – sledování a vyhodnocování dat pomocí multidimenzionálních pohledů a další
• nejrůznější TPS – CAD, CAM, atd. pro nejširší nasazení
• Vývojové nástroje – různé překladače, více či méně RAD, CASE nástroje
• SŘBD – dnes dominantní jsou databáze relační, pro speciální využití pak databáze typu OLAP, na ústupu databáze monolitické jako FoxPro, okrajově databáze objektové
• aplikační servery – pro běh distribuovaných aplikací především, ale nikoliv výlučně v prostředí WWW
• A miliony dalších jiných speciálních.

Vzhledem k tomu, že SW je nákladná záležitost, měl by vždy být vždy vybírán a hodnocen účelně, tozn. plánovaně, na základě nějaké GST/IST pro řešení určitých cílů. Na základě toho by měly být stanoveny požadavky, metriky na konkrétní funkcionalitu a potom hledat na trhu SW, který se jí nejvíce přiblíží, event. nechat vyrobit IASW, pokud to má význam. Hodnocení by mělo být vždy multikriteriální. Některá kritéria jdou objektivně vyjádřit (rychlost zpracování nějaké úlohy, kapacita), jiné nejdou (uživatelské rozhraní).

Integrace je složitý jev probíhající na více úrovních, v případě SW jde o integraci především datovou. Měli bychom vybírat takové softwary, které mají otevřená rozhraní a podporují otevřené standardy (webové služby, XML). Jiné software lze integrovat pomocí EDI nebo lze vytvářet různé speciální můstky, atd. Problematika udržení konzistence datové základny, problematiky datových linek – online, offline, distribuovaných transakcí, atd.

Vzhledem k tomu, že rozpočet je napjatý jako vždy, musí se oddělit důležité od méně důležitého. Je potřeba vědět, jaké funkce potřebujeme, co to má umět, co starý neuměl, co lidé chtěli, atd. Hodnocení podle funkcionality, ale samozřejmě se musí posuzovat i co je to za firmu, jaké má reference, verze SW, co dodavatel garantuje, co je v ceně, atd. Samozřejmě, že na ERP budu mít daleko podrobnější a daleko specifičtější požadavky, než na kancelářský balík.

Hlavní problémy pro řešení SW koncepce – většinou se nedá začít na zelené louce, zůstávají tam legacy systémy a je třeba s tím počítat. Lidé tomu rádi kladou vytrvalý odpor. Stojí to spoustu peněz. Výměna SW je často provázena výměnou HW. Vedení nebude vítat výpadky a dobu kdy to nepojede.