Druhy a oblasti standardů v ICT. De jure standardy, de facto standardy, orgány pro tvorbu a dohled nad standardy, přínosy standardizace.

Předpoklady: Pracujete v útvaru informatiky podniku, který má dislokovaná pracoviště po celé ČR. Řešíte problém orientace Vaší firmy na vybrané standardy ICT.

Zadání:

• Proveďte přehled oblastí standardizace ICT s uvedením zásadních standardů pro jednotlivé oblasti.
• Pro jednotlivé oblasti ICT uveďte specifické požadavky Vaší firmy a na tomto základě definujte standardy, které ve Vašem případě použijete.

Ze začátku vyráběly firmy svoje vlastní proprietální řady počítačů, které byly kompatibilní jenom samy se sebou a to někdy jenom stěží. Postupně začaly některé menší firmy vyrábět vlastní prostředky, ale protože neměly cash na vlastní marketing, takže dělali zařízení kompatibilní s těmi velkých výrobců – i zrodilo se IBM PC. Standardizace je nepovinná, ale důležitá a podniky se většinou rozhodují pro jejich dodržování, protože IT je sektor k monopolizaci tíhnoucí, protože odvětví má síťový charakter a prodej produktů je ovlivněn tím, kolik jiných lidí si daný produkt koupilo. Pokud firmy dodrží standard, zapojí se do sítě jiných věcí. Proto je třeba dodržovat kompatibilitu.

Dále se trhy globalizují a dodržování standardů a komunikačních rozhraní umožňuje nabízet produkty po celém světě, protože za takových předpokladů je bude moci příjemce používat. Existuje i standardizace v oblasti organizační, kdy se shromažďují optimální metodiky řízení – tzv. best practices, které umožňují při přiměřené implementaci, aby podnik využil znalostí, které už vymysleli jiní – často takové BP už obsahují některé vyspělé IS. V oblasti této standardizace jsou to standardy řízení obsažené v metodikách jako je Cobit (říká co, neříká jak) nebo ITIL, nebo obecně standardy řízení kvality podle norem ISO 9000 (i když… no, dejme tomu).

Kompatibilita může být na úrovni technologické – např. u CPU zvlášť kompatibilita instrukční sady a kompatibilita technická – patice, IBM PC. Na úrovni datové – stejné grafické formáty, textové formáty, atd. Na úrovni uživatelského rozhraní – stejné ovládání programů, zavírání Alt-F4, atd.

Pokud je standard po nějakém standardizačním řízení vyhlášen standardizační institucí, je to standard de iure. Standardizační řízení má určitý přesný postup, např. standardizace ve W3C – musí být nejprve nějaké implementace, pak to tam musí být v připomínkovém režimu, jako proposal, potom je to release cadidate 1 a 2 a teprve potom se to stane standardem. Ani de iure standard není závazný.

Existuje spousta standardů, které jsou pouze de facto standardy, protože původní řešení bylo úspěšné a ostatní ho začali plagiovat (IBM PC, starší verze protokolu WSDL, ActiveX), atd. Takových standardů je spousta, většinou za nimi stojí ekonomicky silné subjekty.

Orgány pro standardizaci v oblasti IS/ITC:

• Obecné standardizační instituce: ISO, IEC, ITU (stadardy V.90, X.400, atd.), ETSI – hlavně technické standardy (jejich standardy jsou obvykle komerční)
• Specifické internetové standardizační instituce: IANA, W3C, OASIS, ATM consorcium – jako zájmové organizace sdružující velké počítačové výrobce
• Standardizační organizace v oblasti metodik: ISACA (Cobit), INTOSAI (stadardy pro audit)

Oblasti standardizace

• technická – IBM PC;
• protokolů – TCP/IP;
• jazyků – HTML, SQL, C++;
• metodik – UML, DFO (nemá to být DFD ), COBIT

V ČR mnoho standardů přejímáno do českých norem ČSN – Českým normalizačím institutem a dohled nad standardy dodržuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. ČSN byly dříve tzv. závazné, ale od roku 1999 byla jejich závaznost v rámci liberalizace zrušena. Většina standardů, které přijímají jsou tzv. standardy normalizované.

Oblasti standardizace: standardizace technologická – stejné sítě (de facto standard Ethernet), stejné operační systémy (de facto standard Windows API nebo Java), stejné programové vybavení (použití imagů), datová standardizace – komunikace mezi jednotlivými systémy např. pomocí webových služeb, XML, podle příslušných standardů W3C. Standardizace procesů řízení IT – např. s využitím ITILu, manuál kvality podle ISO, atd.