S tímto termínem se setkáváme denně, v podvědomí si každý dokážeme představit co se pod ním skrývá, ale s přesnou definicí je to složitější. Jako příklad můžeme uvést pojetí několika autorů:

“. . . nějaké jednání nebo konání, které jedna strana může nabídnout jiné a jenž je v zásadě nehmotné povahy . . .” [Kotler,1988],

Tyto definice mají jistě svou vypovídací hodnotu, ovšem jsou stále velmi obecné. Konkrétnější je definice Bothe [Both,2004], kterou lze považovat za východisko pro naši formulaci pojmu ICT služba.

"Služba je abstrakcí nějakého zdroje, kterou reprezentujeme schopnost zdroje zpracovávat úlohu 
s koherentní funkcionalitou z pohledu poskytovatele i příjemce služby. Aby služba mohla být použita, 
musí být realizována konkrétním agentem poskytovatele.“

Pro lepší porozumění jen doplníme kratší výklad. Podle [Baida,2004] znamená abstrakce zdroje skutečnost, že služba sama má nehmotnou povahu a její realizací a spotřebováním dojde k tvorbě přidané hodnoty [Quinn,1988]. Pod pojmem koherentní funkcionalita úlohy je míněno, že úloha provádí jednu danou konkrétní funkci či skupinu navzájem provázaných funkcí. Poskytovatel a příjemce služby pak představuje určité konkrétní osoby nebo organizace a agent poskytovatele tvoří nějaký prostředek, který koherentní funkcionalitou disponuje.