Vysvětlení pojmu a účelu, základní členění, standardizace, příklady implementace.

Předpoklady: Pracujete v projektu vývoje IS. Jako cílové implementační prostředí byl zákazníkem určen databázový systém Oracle. Zákazník se obává, zda navrhovaný systém bude dostatečně progresivní a ptá se, zda práce s daty v něm bude skutečně neprocedurální, neboť na semináři od firmy Oracle slyšel, že to tak má být.

Zadání:

• Posuďte, zda je dotazovací jazyk skutečně neprocedurální, nebo ne.
• Co odpovíte svému zákazníkovi?

Dotazovací jazyk umožňuje dávat i nepříliš kvalifikovaným uživatelům dotazy do databáze – snaha o to, aby se podobal jazyku běžnému. Je neprocedurální, tozn. říká co se má dělat, nikoliv jak. Nejznámější variantou je SQL, existují i tzv. tabulkové – QBE, QBF – uživatel „naklikává“ parametry výběru do tabulky. Je to user friendly, ale jinak k prdu.

SQL – relační algebra (restrikce, projekce, spojení)

transakce

primární, sekundární klíče

kritéria relačnosti

Subdotazy – vnitřní dotaz pracuje nad výstupem vnějšího dotazu.

Dotazovací jazyky se dělí na:

DDL – data definition language – pro definici struktury dat

DML – data manipulation language – SELECT, INSERT, UPDATE, DELETE

DCL – data control language – pro ovládání databáze

Standardizace:

1974 – jazyk SEQUEL – IBM

1979 – Oracle

v 80. standardizace ANSI, ISO

1992 – SQL2

připravuje se verze SQL3 (snad)

Existuje spousta implementací, které daný standard dodržují, nicméně dialekty se značně liší.

Jo je. Ať si nedělá starosti.